Střípky okamžiků

Kosí píseň

2. května 2011 v 8:00

Kosí ptačí bytosti jsou jedny z těch, které hluboce obdivuji. Oděni do elegantního hávu z černého peří, s odlesky aksamitu, sedávají na vysokánském místě. Na samém vršku vzrostlých stromů, na anténách domů... celý lidský svět leží pod nimi, a oni na něj shlížejí z nebeských výšin. A pějí píseň, nádhernou radostnou píseň od srdce - a ta píseň se snáší k zemi a rozléhá se světem pod nimi. Vždy, když jdu kolem, musím se zastavit a naslouchat těm nádherným tónům, a mé srdce se chvěje s jejich melodií.

Jednou bych si přála býti jako oni - oděna v nádherných černých aristokrat šatech, zdobených démanty, s myslí vysoko v oblacích, zpívat od srdce a s láskou ty nejkrásnější básně pro všechny lidi Světa.

O jednom záhadném podniku...

7. dubna 2010 v 9:40
Ikona 3
Byli jste někdy ve Zlíně? Je to takové šedivé, hranaté a kovové město... chutná jako zrezlé železo, místo růží tam rostou vysokánské mohutné stromy (zvláště bez listí vypadají hodně strašidelně) a ať jdete kamkoli, v pozadí se až do nebe tyčí obrovské továrenské komíny.

To nejnepravděpodobnější město, kde byste hledali lolita obchůdek.

Tak jsem šla zase jednou z čajovny, cestou, kterou jsem šla snad již stokrát. Z výlohy jednoho obchodu na mě koukal roztomilý starodávný kočárek s krajkovou přikrývkou. Nepřekvapil mě nijak, vždyť takové kočárky často jako dekorace vídám v různých obchodech. Ale byl tak roztomilý a mé srdíčko zaplesalo. Snad on mě donutil se zastavit a podívat se blíže. Bylo už pozdní odpoledne, ve velikánských výlohách se odráželo zapadající slunce a ani jsem pořádně neviděla dovnitř. Na rožku onoho domu byla fotka krásné dívky - snad jako kdyby ji vystřihly z Gothic & Lolita Bible - v dlouhatánských rudých šatech, s krajkovým obojkem, a krásnou ozdobou ve vlasech. Musela jsem uznat, že jí to vskutku sluší - miluji gotický styl.

A co je to vlastně za obchod? Co tam prodávají?

Teprve teď jsem nakoukla dovnitř, musela jsem se skoro natisknout na sklo, abych tam přes odlesky slunce viděla. Bar, stolek s krásnými vyřezávanými starodávnými židličkami... a na nich něco černobílého. Potahy? Ne... Vždyť... vždyť to vypadá jako... široká Lolita sukně, černá, s třemi řadami bílých krajek. V pase s odepínací velkou mašlí.

Nevěřila jsem vlastním očím. Cítila jsem se jako ve snu. Jako ta lolitka, co se šla kouknout do sekáče a objevila tam šaty od Metamorphose. Jako ta lolitka, co zabloudila a narazila na kouzelný obchůdek...

Má zvědavost rostla o to více. Snažila jsem se podívat dovnitř, abych viděla více. Tapety byly starodávné, krásné hnědavé ornamenty... vyřezávaný nábytek. Barový pultík a na něm - porcelánová panenka. Věšák na kabáty, ovšem na něm nádherné zdobené dámské klobouky. Vypadalo to tak krásně, roztomile, starodávně... kdo by čekal takový kouzelný svět ukrytý v té škaredé, hranaté, obrovské kovové budově?

Na zemi byly rozložené stolky, snad jako kdyby se obchůdek teprve zařizoval. Je to zvláštní... tak často jsem tou ulicí již prošla a nikdy jsem si toho podniku nevšimla. Byla jsem tak slepá, nebo tu nikdy předtím nebyl?

Stále nevím, co si o něm myslet. Je to bar? Klub? Restaurace? Lolita obchod? Co tam dělala ta Lolita sukně? Snad je to kostým, v kterém prodávají? Snad je to zboží, které nabízejí? Asi budu mít nový oblíbený podnik, kam chodit na čaj či kávu... a snad si s majitelkou či majitelem budu rozumět. Někdo, kdo miluje Lolita šaty a porcelánové panenky - tak jako já - už se moc těším, až jej poznám! :)


(Pro Zlíňáky, co se chtějí přesvědčit na vlastní oči - je to v té ulici, jako když jdete z náměstí Míru do Dobré čajovny. Kolem divadla dál dozadu, ale na druhé straně ulice, než je divadlo ;))

Listopadové blouznění

9. prosince 2009 v 7:00
Takový krásný listopadový den. Takový typický listopadový den, kdy obloha je šedošedá, stromy téměř holé bez listí, teplota jen lehce nad nulou a spadané zlatavé listí roznáší silný vítr po celém městě. Šedé betonové ulice, šedé dlážděné chodníky, kovové šedé střechy zastávek a vysokánská šedá těla městkých lamp... vše teď hýří barvami vznášejících se oranžových, žlutých, hnědých listů... valí se na šedých ulicích, pletou se pod kola projíždějícím autům, vznáší se nahoru k nebi a přistávají na střechách trolejbusových zastávek.

V nádražním bufetu, u šedého pultu, který se monotónně táhne z jednoho konce místnosti na druhý, stojím a pojídám hrstku smažených žampionů s chlebem. Z okna vidím ulice velkého šedivého autobusového nádraží a pozoruji, jak listy tančí s opuštěným sáčkem od svačiny. Ve spirálách vyletí navrch, pak se pomalu snesou k zemi. Lidé prochází víry podzimního větru bez povšimnutí, zabráni do svých myšlenek. Nikdo z nich se neohlédne za tím nádherným baletním uměním jednoho prázdného sáčku.

Dojím svou skromnou porci a schovám zbytky chleba do tašky. U pultu si ještě na žízeň koupím jedno balení dětského fruka. Je pestře modré, s barevnou včelkou Májou a chutná po jablečné šťávě.

Procházím listopadovým nádražím, i přes barevné listy je všechno tak smutné a šedé. Lidé kolem v černých, šedých, tmavě šedých, zeleno šedých a světle šedých kabátech či bundách. Sama jsem oděna celá v černém a připadám si, jak sem dokonale zapadám, do toho monotónního šedého světa. Snad jen to fruko, co u toho popíjím je tak vesele barevné a bije do očí. Jediná pestrobarevná věc na celém velkoměstském nádraží. Snad jako kdyby jen děti měly nárok na barvičkový svět, a ti dospělí se museli spokojit už jen s dvěma sty padesáti odstíny šedé.

Z obchodu vietnamského občerstvení páchne přepálené zvířecí maso. Na těžkých betonových zdech bývalé tržnice trčí ostnané dráty. Na každém z třiceti nádražních sloupů visí vybledlý obrázek zákazu kouření. Kovová zábradlí mají již ošlou barvu a reznou. V dálce se tyčí továrenské komíny.

Ach, jak miluji své nádherné rodné město... žádné jiné nerozechvěje mé srdce stejnými tóny, žádné není tak šedavě melancholické, tak betonově chladné a žádnému nesluší zlatavé listopadové listí tak moc jako Zlínu, když ladí s rezavými lampami a starými zděnými továrnami...

Podzimní setkání

20. listopadu 2009 v 7:00
Dnes jsem spatřila něco kouzelně nádherného.

Podzimní odpoledne je romanticky melancholické, ovšem ale studené. Šedá obloha a zlatavé listí všude kolem. Zastavím se u živého plotu, který hraje rudými i žlutýmy barvami, abych uviděla, že dveře mé oblíbené čajovny jsou stále zavřené. Kolik že je to hodin? Teprve za pět minut tři čtvrtě na tři.

A tak jsem se najednou ocitla s dvaceti minutami prázdného času uprostřed podzimního města. Co s nimi dělat? Otočila jsem se a vyrazila po chodníku směrem do neznáma. Jen jsem si užívala kouzelného podzimu, barev a šla přímo za nosem, kam mě nohy nesly. A jak to už bývá, když jdete směrem Nikam, skončíte v ulici, kudy by jste nikdy nešli, ve slepé uličce, která nikam nevede. A tam, v těch nejzapadlejších místech, můžete potkat kouzelné bytosti.

Přede mnou, uprostřed malinkého parčíku, stála Ona. Vzrostlá třešeň, celá obsypaná rudými plody. Ty na vrcholcích byly vínově rudé, ty dole teprve chytaly barvu, neb Slunce se k nim přes mohutné větve nedostalo. Byly jich tam snad tisíce, všechny větve se prohýbaly pod trsy lahodných plodů, a další stovky třešní ležely spadané dole u kořenů.

Jaký to podivný pohled... obsypaná třešeň na konci listopadu. Tak zvláštní, bizardní to obraz - copak nejsou všechny stromy již opadané a téměř bez listí? Copak ji snad kolemjdoucí lidé nevidí, že z její bohaté úrody doposud ani neochutnali? Stojí tam, jako by ji vůbec nezajímal čas.

Udiveně si ji prohlížím. Ale - vždyť to nejsou sladké třešně. Vždyť to jsou... tisíce malinkatých jablíček.

V koruně stromu sedí kos, hlavičku zakloněnou, jeho černé peříčka prudce kontrastují s našedlou oblohou. Zobáček má otevřený a píská. Pak si utrhne jedno z červených jablíčkek a odlétá s ním pryč.

Bylo mi ctí Tě poznat, kouzelná jablůňko. Stojíš uprostřed velkoměsta, a přesto je Tvá krása nedotčena. Jaké zvláštní plody to máš - jen ptáci je mohou jíst. Ovšem někteří lidé, ti, co se u Tebe na chvíli zastaví, také mohou ochutnat jeden z nejzvláštnějších Tvých plodů - dechberoucí okamžik při pohledu na Tvou neobvyklou krásu.

Něco hezkého~

14. září 2009 v 22:05
Ten nejkrásnější vozíček na odpadky, jaký jsem kdy viděla (*_*)



Foceno když jsem byla na výletě v Ostravě... kolem naší skupinky prošel pán co sbíral papírky z chodníků, a s sebou vezl tento úžasný vozíček:D

A flaw within beauty

15. října 2008 v 13:49

Tak dnes ráno jsem nasedla do trolejbusu a hned se začetla do jednoho z mých nových rori časopisů:) A nechala se vtáhnout do toho krásného světa krajek a volánků, prohlížela jsem a obdivovala krásné šaty... když jsem se dostala k článku o růžích, představovala jsem si, jak krásně voní a jak jsou asi heboučké okvětní lístky těch krásek na fotografiích... přestože je teď podzim, celá ta spousta květin v časopise mi dala pocit jara... období, které miluji nejvíce <3 A jedna krásná báseň: (na pozadí byla dívka v nádherných šatech, co ležela v závějích květin)

~
Fleur d'Interdit
Even if I were to gather all the flowers in the world
I might not make the world's perfect perfume
Inside the vial, musk and dried bark would be hidden
Which would make you turn your face away

Even if I were to lie on top of all
the flowers in the world
I might not have the loveliest of dreams
Beneath me would be the cold
earth that lies underneath
The sunlight hits my eyes and my head reels

Within beauty, there is always a flaw

While the other fairies roam the garden, I ponder
I think of the rose's thorn
I think of cruelty
The birds believe I am being left out
I think of love
I think of tears
But still I ponder alone
I think of hope
I think of malice
Even when the wind passes, whispering its sweet song
I think of the forest's end
I think of the world beyond

And before I know it, I am asleep
I wake when all the flowers in the world are blooming
Breathing in the thick aroma, I muse
Is it enough to be only pretty
Or sweet or kind?

I want to be a forbidden flower
I want to be the one
Nobody can pick

If you want to be the rarest girl
Remember, keep me with you
More than anyone, it is I
Who can make your dreams come true
~

Taková krásná báseň... Pečlivě jsem si prohlížela časopis dál, s každou stránkou jako bych vstoupila do jiného světa... do světa růží, do světa nevinnosti, do světa legend a pohádek... skoro bych až zapomněla kde to jsem, tak jsem jen tak mimoděk se podívala z okna trolejbusu, abych náhodou nepřejela svou zastávku...

V tu chvíli jsem byla přimražena, doslova jsem se lekla a zůstala tupě zděšeně hledět z okna. Všude kolem byla šedočerná temná hustá mlha, kterou jen mírně prostupovaly okolní světla... Halila všechny ty vysoké, staré, škaredé a špinavé budovy kolem... Vše jen v odstínech dvou barev - šedé a černé.

Ze svého růžového snu, zasněného světa... jsem se probudila do reality.

Within beauty, there is always a flaw...
 
 

Reklama