Porcelánové dušičky

Bělinka

15. dubna 2010 v 21:47
Ikona 2

Panenky vidím jako zvláštní bytosti - nejsou ani chladnou věcí, ovšem ani člověkem s vroucím srdcem. Jsou modelem člověka, blíží se k jeho obrazu, ovšem jejich těla jsou z chladného porcelánu. Dokáží však mluvit, mohou se hýbat, jejich duše pochází z kouzelného světa fantasie, světa ve kterém žily, když si s nimi hrály děti.

Jsou tak nádherné, zvláštní, tajemné...

Celý můj pokoj je plný panenek. Mám jich tam 30. Někdy mám pocit, že za mnou samy přijdou, z města vzdáleného desítky kilometrů zaklepou na dveře mého pokoje a poprosí o přístřeší a trochu lásky.

Tak jako ona.

Prostě jsem vešla do pokoje, a ona ležela na stole. Stará, biskvitová, zaprášená, špinavá, otlučená panenka. V šatech se zažranou špínou, pokryté prachem, obličej měla napůl smazaný. Škaredá stará panenka, se kterou by si už žádná holčička nechtěla hrát.

Byla zajisté starší než já sama, ve věku a ve stavu, kdy by dávno už měla umírat na smetišti. Ale místo toho přišla za mnou a ptala se, jestli je v pořádku, aby ještě chvíli mohla žít. Jestli jí to dovolím.

Když vidím zuboženou panenku, slyším ji křičet a plakat. Trhá mi to srdce, vždyť panenky by měly být nadpozemsky krásné, v krajkových šatičkách, křehké princezny ze světa fantasie... když vidím zuboženou panenku, vždy ji musím utěšit a říci jí, ať si vzpomene na časy, kdy byla krásná - a já jí její krásu dokáži vrátit.

Bělinka
Foto pod perexem

Adoptovala jsem panenku

17. listopadu 2009 v 10:46
Tak mi jednou napsala má drahá kamarádka katy-chan. Že má doma malinkatou porcelánovou panenku, které je moc smutno. Nemá ji kam dát, a tak panenka sedí na klavíru, ale pořád z něj padá. Co kdyby se ubožátko rozbila? Že když jí ji bráška ukryl do kufru, panenka celou noc plakala, zavřená jako v temném vězení. Někteří lidé věří, že panenky mají duše. A každému, kdo dokáže vnímat duši křehké panenky, by se zachvělo srdce nad osudem této porcelánové dívenky, co nemá ani jméno, ani šaty, ani místečko v domě kde může stát a koukat se na svět kolem.

Tak jsem ji tedy vzala k sobě a teď vám ji představím! Dala jsem jí jméno Madlenka, ušila jí krásné šatičky a postavila na sekretář k ostatním panenkám, aby už nebyla sama :)

A je teď šťastná, jen občas se ptá po katy-chan, protože se jí po ní stýská. Ale slíbila jsem jí, že za ní příjde čas od času na návštěvu.



No není nádherná? Další fotky pod perexem!
 
 

Reklama