Mad Tea Party

Ruská karavana

7. dubna 2011 v 8:00
Tohle je strašně stará záležitost... ale je tak EPIC, že ji sem prostě musím dát. Je to komix, který pro mme kreslila má drahá kamarádka Pepča k jako dárek k svátku. A ten příběh k tomu... ten je podle skutečné události, kterou jsem přesně těmito slovy popisovala na jednom foru.

Komix pod perexem

Psychadelický čaj

11. srpna 2010 v 22:00
Vlastně to byl naprosto normální čaj s velmi neobvyklou přísadou. Zelený citronový čaj... podávaný pod přístřeškem ze špinavé, oranžové plachty. A to světlo, co tou plachtou procházelo, bylo tou tajemnou přísadou, která dělá na hladině zázraky.

Viděli jste někdy na cestě duhový benzínový flek? A dokážete si jej představit na čaji? Když ze lžičky ukápla kapka, celá hladina se rozvlnila, do spousty malých barevných kroužků... duhově se leskly a třepetaly, zanikaly a objevovaly se nové. A jak hladina pomalu ustávala, barevné prstýnky se ponořily do hloubky čaje a hladina zůstala celistvá.

A když lžičkou v čaji zamícháte, celá se duhově roztočí a pak z ní vykouknou očka malého čajového démonka - dvě duhové bublinky. Točí se kolem, jak se mu motá hlava a kolem něj se třepotají barvičkaté vlnky. Je to tak šíleně roztomile legrační! Kouká na vás tím hypnotickým pohledem, obklopený šílenou psychadelickou duhou. A pak nejednou - hops zase pod hladinu, a zůstane po něm jen ta duha.

Nu počkat počkat, zamícháme čajem znovu, ať nám neutíká. Zase vykoukne - a ejhle, teď má očiček sedm! Všechny malinkatý bublinkatý lesklý a duhový! Tančí kolem dokola a  zase kolem dokola na šíleně barvičkatý hladině.

Musím se mu hlasitě smát a cítím se jak v nesmyslné duhové Říši Divů.

(A lidi pořád nedokážou pochopit, proč si místo alkoholu dávám raději čaj, a tvrdím, že je to tisíckrát lepší, než se ožrat.)

Čokoláda s badyánem

10. listopadu 2009 v 21:07
Byl to jeden z těch hrníčků, jaké vídáváte v zaprášených sekretářích svých babiček. Bílý porcelán, obtáhlý lehounkou zelenkavou čárkou, s drobnými kvítky po okraji. Fialky, jahůdky i sedmikrásky... jejich barvy časem již mírně vybledlé, tím však jemnější. Podšálek ze stejného čajového setu je druhou polovinou duše hrníčku, nedokážete si je představit bez sebe, a i kdyby ano, byl by to tak osamnělý obraz. Když prstem přejíždíte po okraji, místy narazíte na nepatrný zoubek, to jak za ta léta hrníček ťukl o jiný a jeho malinký kousek se odlomil.

Jednoho dne je oba, hrníček i podšálek, někdo vytáhl z babiččina sekretáře, pečlivě je omyl a přichystal tekutou čokoládu. A jako tajné kouzlo, co dělá obyčejnou čokoládu neobyčejnou, do ní zamíchal vzácné koření.

Tmavě hnědá čokoláda, skoro po okraj starodávného hrníčku, s lehce krémovou pěnou nahoře je horká, ze šálku stoupá průhledný dým. Jen na okraj malinké lžičky naberu pár kapek, abych ochutnala. Zavřu oči... je to tak zvláštní chuť, těžko k něčemu přirovnat... před očima však mám obraz malého hocha stojícího před krámkem s cukrovím, dvě sta let v čase zpátky.

Učarovaně kouká přes výlohu na vystavené dorty a sladkosti. Vše krásně nazdobené, naaranžované na bělostném ubruse vyšívaném hnědými kvítky. Dvoupatrový svatební dort, pruhované sladké tyčinky, bonbony ve třpytivých obalech i exotické ovoce. Sáhne do kapsy, aby se ujistil, že v ní má ještě těch pár drobných, co dostal od babičky.

Zacinká zvonek, když otvírá dveře do cukrárny. Jako kdyby ho vítal v jiném světě, v kouzelném pohádkovém světě z cukrkandlu. "Dobrý den," hlasitě pozdraví cukráře, ale jeho pohled již běhá po poličkách v krámku. Tmavě hnědé police z bytelného dřeva, každá překypuje miskami s nejrůznějšími dobrotami, jsou vysoké až ke stropu a jemu je líto, že až na horní police nedohlédne. Jeho pohled těká z misky na misku - které pak vypadají nejchutněji? Ty dvojbarevné, míchané s bílou a černou čokoládou? Krémové ve tvaru škebliček, růžové s marcipánovou polevou, podlouhlé z černé čokolády, oválné s kousky oříšků? Nebo má snad zkusit ty malé, tajemně zabalené ve zlatavém obalu? Cítí se jako v pohádce, i vyřezávaný pult vypadá, jako by snad byl z čokolády.

Vydoluje všechny drobáky z kapsy, znovu si je přepočítá. Nemá jich hodně, ale mu ke štěstí stačí jen to, že bude moci ochutnat aspoň jeden z těch vzácných bonbónů. "Prosím padesát gramů těchto bonbónů," ukazuje na jednu z misek, co je už hodně vysoko a on si musel stoupnout na špičky, aby do ní vůbec viděl. Podlouhlé, čokoládové s kousky něčeho záhadného, ale za jisté dobrého.

Svými několika drobáky zaplatí malý papírový sáček, co ukrývá poskromno pár bonbónů. Jen co vyjde z obchodu a zvonek u dveří se s ním rozloučí dalším zacinkáním, zastaví se, aby sáček rozbalil a nahlédl dovnitř na tu nádheru. Celý napjatý vyndá jeden bonbon, aby jej ochutnal.

A přesně tak, jak chutnal ten bonbón, tak chutnala i ta prazvláštní čokoláda.
 
 

Reklama