4. den - tvůj názor na náboženství

6. srpna 2012 v 15:21 |  Pandořina skříňka
Když se mě někdo zeptá na mou víru, vždy odpovídám: "Existuje jen jeden Bůh, jen různá náboženství jej nazývají jiným jménem a vyznávají jiným způsobem. A já dokáži najít souznění v modlibě v kostele stejně tak jako v meditaci před sochou Buddhy."

Ať si každý věří v to, co souzní s jeho srdcem. I kdyby ten člověk byl ateista, je to jeho volba a neodsuzuji to, také mu to přinese zase jiný zajímavý pohled na Svět. (Jen, býti ateistou mi přijde děsivě opuštěné, samotářské a oddělené od Celku...)

Kdo či co je to vlastně Bůh? Podělím se s vámi o svou vizi. V nekonečném Vesmíru, jež obkopuje vše kolem, tak nekonečném a tajuplném, jak je Bůh sám... se Bůh zhmotnil do bubliny iluze, zvané Země. A své vědomí otevřel v duši každého kamene, každé malinké rostlinky, každého zvířete... a člověka. Poprvé prožívá dobrodružství třeba jako mrkev na zahradě, ochutnává chlad země i teplo slunce. Podruhé jej prožívá jako malý brouček, co dopodrobna vnímá jen tu strukturu a chuť listů mrkve, kterými se živí. Potřetí jej prožívá jako velký kámen, jež tiše a nehybně zahradu s mrkvemi střeží. Po sto milionté jej prožívá jako žížala, jež na mrkev narazila při svými toulkami zemí... Jediná mrkev, vnímána a obdivována tolika různými způsoby! Svět milující se navzájem. Svět, který existuje sám pro sebe. Bůh má duši v polštáři, na který večer uléháte, a i když si to neuvědomujete, láskyplně vás hřeje a objímá. Bůh má duši i v tom zatraceném kameni, o který jste ráno zakopli, když vám skočil do cesty, aby vás varoval před rychlým tempem a stresem, kterému se oddáváte. Je všude kolem, a hlavně - též uvnitř vás.

A, na rozdíl od panovačných církví, nikomu neříká, co je zlé a co je dobré. Pro něj není zlo a dobro, jsou jen různé fáze cesty - někdy se ztratíme, někdy bloudíme, někdy druhým pomáháme v té jejich ztracené pouti, někdy utíkáme k tomu cíli v nekonečnu dokud nepadneme vysílením, a někdy jdeme pomaličku, lehoučce a jen si užíváme světa kolem.

Není žádný "vnější svět". Je naší součástí, jsme jeho součástí. Ten svět, co nás obklopuje, je zhmotnění naší duše, našich přání, obav, přesvědčení, principů... jak bychom mohli být odděleni, vždyť naše tělo je stavěno z těl druhých zvířat i rostlin, co zde žily... a ta voda, co koluje v našem těle je ta samá voda, co po statisíce let kolovala v nebi, mořích i řekách Země. Bez světa kolem by naše tělo nepřežilo ani vteřinu. Jsme jedno s ním. A až si toto z hloubi srdce uvědomíte, procitnete.
 


Komentáře

1 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | Web | 6. srpna 2012 v 17:51 | Reagovat

Asi žijeme každá v jiném světě, protože co já vidím kolem sebe je jen zničená planeta a zničili ji lidé.
Pokud je v těch lidech bůh, tak to snad byla jeho vůle všechno tak hrozným způsobem zlikvidovat? Znečistit vodu, ovzduší, rozbít zemi, vyrvat ji ze srdce co jen jde, pokácet nespočet lesů, dělat pokusy na zvířatech, stvořit umělé smrtelné viry, zbraně, .... ? A mohla bych tak pokračovat dále.
Pokud tedy je nějaký ten bůh a je jak říkáš součástí všeho ... to už ho jeho hračka zvaná Země omrzela a on ji chce rozemlít na kaši a dívat se na destrukci kterou vede právě skrze lidi?

Promiň, ale každý člověk by v prvé řadě měl jít sám do sebe a začít tuhle situaci, do jaké planetu dostal, řešit.

Já jsem toho názoru, že pokud se postaráme o tuhle planetu, postará se ona o nás a všichni budou spokojení. A pak se už nikdo nemusí obracet k jakkémukoli náboženství nebo jakkékoli víře, protože obojí beru jen jako únik, jako něco, k čemu má člověk odpradávna potřebu se upnout.

2 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | Web | 6. srpna 2012 v 20:33 | Reagovat

Jak na ten svůj koment tak koukám, tak jsem se nějak moc rozjela. XD
Promiň, nechala jsem se trochu více unést. >.<

3 Tereza Sariel Tereza Sariel | 6. srpna 2012 v 20:56 | Reagovat

Na tohle téma nahlížím naprosto stejně... Bůh je pro mě všechno kolem a i my jsme jeho součástí.

Dřív jsem s vírou hodně bojovala, mám averzi vůči církvi a také vůči představě boha jako hospodina, jako někoho, kdo nás trestá, manipuluje s námi. Dostala jsem se přesto tak, že jsem přijala přesvědčení, že bůh je pouze stvořitel, žije ve všem, ale nesoudí a nezasahuje, je to život sám. A až v tu chvíli jsem byla schopná najít v sobě víru. Boha tedy vnímám v podstatě jako matku přírodu.

4 Venea Venea | Web | 7. srpna 2012 v 9:49 | Reagovat

Já to mám tedy úplně jinak... někdy příští týden o tom budu mít ten článek...
Každopádně je to zajímavý pohled, na můj vkus příliš nevím jak to říct... pozitivní? Asi s tím mám podobný problém jako Aiko...

5 Pierrette Pierrette | 7. srpna 2012 v 10:43 | Reagovat

Aiko, Venea: Tak tohle je jen můj pohled na věc, a rozhodně netvrdím, že je jediný možný a jediný správný. Ve článku jsem použila strašně hloupoučké přirovnání s mrkví... nu, a ač je to jedna a ta samá mrkev, tak žížala v zemi ji vnímá naprosto jinak, než třeba ten brouček na listu. Kdyby mohli mluvit, popsali by mrkev jako naprosto odlišnou bytost. Stejně tak i Boha / Svět / Život jde vnímat mnoha různými způsoby, a ač můžou být naprosto odlišné, všechny jsou pravdivé. Záleží vždy na očích toho, kdo se dívá.

Aiko: To je v pořádku, přece Tě navždy nezatratím jen kvůli tomu, že máš na něco uplně jiný názor, než já XD Každopádně, naprosto souhlasím s tím, že pokud chce člověk něco změnit, měl by začít sám u sebe. A je smutné, jak bezohledně se lidé k přírodě často chovají. Třeba jsem si chtěla udělat pytlík na pečivo, aby mi každý den ráno nedávali pořád nový sáček a já neměla šuplík přecpaný zbytečnými prázdnými sáčky. A víš, jak to dopadlo? Jsem si všimla, že v pekárně mají zákaz dávat pečivo do vlastních obalů, dle zákona jej musí dávat do sáčku... prostě... ajsoůifjaosif!!!! A jsou to jen malé detaily, ale když to takle dělá každý... mh, takže teďka mám doma velkou sbírku použitých igelitových sáčků, které použiji podruhé, když se mi to hodí. (Až budeš někdy u nás, tak ti to ukážu, je to docela vtipné XD) Ale to jsem trochu odbočila XD

Zpátky k tomu, co říkáš... netvrdím, že se to neděje. Děje. Ale dle mého názoru je to součástí koloběhu a vývoje. Něco umírá, aby se zrodilo něco nového.

Tereza Sariel: Konečně nějaká spřízněná duše! Ano, také s círví v mnohém nesouhlasím, a není to jen toto. Jinak napsala jsi to moc pěkně, takhle nějak to také vidím.

6 Pavel 'Ronin' Beran Pavel 'Ronin' Beran | Web | 7. srpna 2012 v 10:45 | Reagovat

V naší rodině se nikdy "nepěstovala" víra v Boha, ať už v jakékoliv podobě...

Avšak, v období střední školy jsem začal přicházet do kontaktu s křesťanstvím a buddhismem a jako zvýdavý člověk jsem vždy pozorně naslouchal, protože jsem chtěl oboum co nejlépe porozumnět. Zlomovým pro mě byl jeden slovenský muzikál, kde zazněla, v podstatě nepatrná myšlenka, že "Bůh je jen jeden, ale v každém koutu světa ho nazývají jinak". V tu chvíli jsem si řekl, že Bůh opravdu existuje, i kdyby jen v myslích a srdcích lidí.

Nevěřím však tomu, že by řídil kroky každého jednotlivého člověka na světě, jak tvrdí někteří. On nám jen dává tu příležitost, čas a prostor ve kterém můžeme něco "prožít" a je už jen na nás, jak s tímto "darem" naložíte. Dobro a zlo je velice relativní, byť každý máme svou hranici, za kterou považujeme věci za zlé. Naše "západní" kultura nám denodeně, po celý náš život, vnucuje svou představu o morálce a o tom co je a není správné. Lidé se pak zaslepí ideály a nepřipouští jiný pohled na věc... a myslí si, jak jsou morálně vyspělí. Sám hledám v tomto směru pochopení v japonské kultuře a historii, kde se například na "smrt" dívají naprosto jinak než my.

Jsem teď ve "fázi", kdy Boha nazívám "Vesmír"... víc k tomu netřeba dodávat.

Samozřejmě, vše co jsem zde řekl je jen můj pohled na věc a nechci ho nikomu vnucovat. Bráni mi v tom jednak má tolerance, ale taky fakt, že jsem na tomto světě příliš krátce, abych se mohl považovat za dostatečně moudrého a zkušeného.

7 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | Web | 7. srpna 2012 v 21:46 | Reagovat

[5]: Přesně. XD Ať už budeš mít jakkýkoli názor, moje kamarádka budeš pořád. :)
Btw. k těm sáčkům ... eh ... taky ti u mě doma něco ukážu. :D

Ale k tématu mě napadlo ještě něco dalšího ... vzpoměla jsem si na to díky komentu [6]: jak na začátku píše o tom, že boha mají všude, jen mu jinak říkají.
Díky tomu jsem si vzpoměla na něco podobného, co jsem slyšela / četla jinde:
"Pokud někdo v něco věří, stane se to skutečností. Ať je to dobré nebo špatné (na což opravdu každý hledí jinak, co je pro jednoho dobré, pokládá druhý za špatné), ať už to stvoří jeho vlastní mysl nebo si něco půjčí jen jeho impuls, dříve či později se to stane skutečné."
Malý příklad? Když v něco silně věříme (ať už ve vlastní uzdravení nebo třeba že za půl minuty na ulici kolem mě projde asia bishie XD), většinou se to opravdu splní.
Takže asi teď tušíš, v co asi pevně věřím já, aby se splnilo, že? ^_~

8 Reiko Reiko | Web | 11. srpna 2012 v 20:51 | Reagovat

Vidím to podobně, jsem taková "přírodní víla", která vidí "Boha" ve všem okolo nás.
V přírodě, v samotné existenci.
Samotná existence "Boha" z nás udělala sice myslící bytosti, ale neovládá nás dále, tudíž je naše blbost, že planetu ničíme a zabíjíme se.
To není vina Boha, to je naše vina.
A není práce Boha nás napravit, je to naše práce.
Vlastně by se dala moje víra nazvat jako víra v přírodu.

9 Pierrette Pierrette | Web | 13. srpna 2012 v 15:06 | Reagovat

[6]: Pavel: Děkuji Ti za Tvůj názor. Líbí se mi Tvůj pohled na věc a můžu říci, že to též vidím podobně.

[7]: Aiko: Ano, tohle ohledně víry v něco vnímám stejně. Proto i říkávám, že nic není nemožné - každý si tvoří sám svou vlastní iluzi světa. Vše je možné, pokud v to člověk věří.

[8]: Reiko: Moc pěkně řečeno, souhlasím s Tebou. A těším se, až budeš mít na toto téma článek i na blogu, to bude zajímavé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.