Měním si svou internetovou přezdívku.

11. června 2012 v 13:12 |  Má klec z růží
"Pet-chan" není přezdívka, s kterou se zcela ztotožňuji, kdysi dávno mne plně vystihovala, dnes už ne. Často se také podepisuji jako "Petra Éliarosa", ale to zase lidi hodně mate (myslí si, že Éliarosa je mé příjmení, zatímco já to beru jako své prostřední jméno). A tak jsem si tedy vybrala jednoslovnou přezdívku, ke které má mé srdce nejblíž. Zase to bude variace mého křestního jména, s ukrytým významem uvnitř. Ode dneška se budu podepisovati jako Pierrette. Ale můžete mne klidně nadále oslovovat, jak jste zvyklí, nevadí mi to. Já jen, abyste věděli, kdo že to ta Pierrette je (^_-)

Jméno, které zní jako tón zahraný na housle. Jméno, které vypadá, jako by zabloudilo v zrcadlové síni. A odkazuje se na příběh, příběh o osamnělém klaunovi, jehož jedinou společnicí zůstala luna. Její nedotknutelnost a nadpřirozený třpyt... mi připomíná "tu druhou stranu" světa, kam tak ráda chodívám, když hmota a realita je až příliš surová. Ten svět ukrytý ve hvězdném třpytu, odkud pocházím.

Spousta z vás mne zná jako milou, přátelskou a sladkou osobu. Pierrot však byl smutný a osamnělý klaun. I já mám svou "temnou stranu". Ne, neublížila bych ani mouše a chci lidi milovat a pomáhat jim. Jen... je ve mne jistý druh temnoty, který byl vždy mou součástí. Poslední dobou... žížním po temnotě. Možná, že na festy chodím v květovaných Lolita šatech, ale v každodenním životě... nosím často černou. Nedávno jsem si na černo i obarvila vlasy. Jako bych v té černé temnotě měla pocit bezpečí, tajemnosti, splynutí se stínem, s prostorem i časem... a co se smutku týče, někdy je ho ve mně tolik, že jej musím dostat ze sebe, píšu a píšu... příběh, v němž každá věta píchne u srdce a i když začíná na samotném prahu zoufalství a sebenenávisti, s každým odstavcem klesá ještě hlouběji, hlouběji do temnoty... do černočerné rokliny temných lesů, kde ledová mlha splývá s temnotou, a vzduch páchne mršinami. Mne samotné to však neubližuje - ta temnota mi připadá svým způsobem nádherná. Stále je v ní totiž... nepatrné světlo naděje. Naděje a láska tak malilinkatá, že jen letmo ji uvidíte zatřpytnout se na špičce prstu jedné vychrlé, znetvořené ruky... ale je tam, stále tam je.

Bez ohledu na to, jak moc mi bude život připadat těžký, nezvládnutelný, temný a depresivní... vždy v něm budu hledat ten nepatrný záblesk naděje. Co jsem pokazila, mohu napravit, kým jsem byla, mohu změnit, co se mi nepovedlo, zkusím znovu a znovu... selhávám v takové spoustě věcí, ale nikdy nepřestanu bojovat. A nejspíš selžu ještě tisíckrát, ale stále v sobě chovám naději, že jednou se to podaří.
 


Komentáře

1 S.ANASIS <3 S.ANASIS <3 | 11. června 2012 v 13:48 | Reagovat

Nikdy mi oslovení Pet nevadilo ale vždy mi to připomínalo štěnátko, kotátko. Vím že ty to rozhodně nejsi proto jsem se tě snažila oslovovat  Drahá Pertuš apod. Hmm vím že si tajemná dáma.. z mého vysněného hlubu čarovních dívek.. a tvé nové jméno je užaně mystické přesně jako ty *u*

Tak zatím drahá Pierrette!

2 S.ANASIS <3 S.ANASIS <3 | 11. června 2012 v 13:53 | Reagovat

Vážně se  i moc líbí jak to jméno zní...! *To ještě musím dopsat...* Ano je to potemělé a hlubiné jméno straceného zvuku.. tročinku mi připomíná zvuk křištálové sklenky když se do ní vlévá voňavé rudé víno!

3 Alice-chan Alice-chan | 11. června 2012 v 14:06 | Reagovat

Já si na nic jiného než Pet už asi nezvyknu. Doufám že to vážně nevadí.

4 Pierrette Pierrette | Web | 11. června 2012 v 14:18 | Reagovat

[2]: Anasis: Děkuji za tak krásná slova, Ty mi doopravdy rozumíš!

[3]: Alice: Pet, Pet-chan, Petro, Peti... slyším na všechno, bez problémů XD

5 Japan Rose Japan Rose | Web | 11. června 2012 v 14:44 | Reagovat

No, já bych zase měla praktický problém s tvojí přezdívkou - se svojí vadou řeči ji nezkomoleně nevyslovím... Na druhou stranu bydlíme na opčaných koncích republiky, takže tě zas až tak často neoslovuju... A mám dojem, že i těch několik málo našich setkání jsem se tě oslovit neodvážila.
Jinak se plně ztotožňuju s tvým posledním odstavcem... Akorát mi občas přijde, že tu sílu vstát a dále bojovat už nemám... A že pro stromy nevidím les...

6 Aiko ^_^ Aiko ^_^ | Web | 12. června 2012 v 10:04 | Reagovat

To se asi nenaučím, takže i já tě asi budu dál oslovovat Pet, Pet-chan nebo Peti. :) I když časem , kdo ví, to jméno je vážně pěkné. ^^

A co se týče druhé části článku - já jsem toho názoru, že musí být zachována rovnováha, takže nemůže být jen světlo nebo jen temnota. Od každého je potřeba trochu a jsem ráda, když vím, že i v tobě je kromě toho zářivého i to temné. Jinak by snad žádný jedinec nemohl normálně fungovat. Je sice jasné, že se každý občas přikloní více jen na jednu stranu, ale té opačné vždycky zůstane věrný. :)

Hodně štěstí do budoucna, znám tě jako bojovníka, takže si myslím, že zvládneš každou překážku. :)

7 Pierrette Pierrette | Web | 13. června 2012 v 13:54 | Reagovat

[5]: Japan Rose: To je v pořádku, kdyby jsi mě někdy chtěla oslovit, stačí jen "Pet" (^_-) A myslím si, že někdy, když je člověk hodně na dně, tak si jen potřebuje odpočinout... pak se mu ta síla vrátí a bude moci vstát a jít dál! Ale odpočinek je také důležitý.

[6]: Aiko: Jsem ráda, že to takhle vidíš... já to taky tak vidím a naprosto s tebou souhlasím. Ale je spousta lidí, co tu "temnotu" odsuzují a štítí se jí... a přitom je také důležitá.
A děkuji za komentář!

8 Nex Nex | E-mail | 15. června 2012 v 3:13 | Reagovat

Také sem průběžně chodím zkoumat, jestli žiješ a máš se v rámci možností dobře. Snad ano. :)

Obrázek se mi velice líbí, vlastně si teď nevybavuji, že bych kdy viděla oranžovou jako hlavní téma blogu, každopádně je slušivé. Bylo by hezké nějak historizovat písmo menu, ale to mě jen napadl drobný detail.

Tma je nepřítomnost světla ale černá, to je jiný příběh. Černá pohltila všechny barvy, všechno světlo a tak žádnému nedovolila se odrazit. Proto černá chrání svého nositele, ale také ho odděluje, protože nedovoluje interakci s jinými lidmi.

Jejich pocity se také vpijí do černé a zůstanou tam, nic se k nim nevrátí zpátky. Zrovna tak z vnitřku, člověk je kryt neprodyšnou zbrojí, která ho občas chrání a občas nedovolí plavat či dýchat. Černá říká "Nechte mě být, chci zůstat ve stejném stavu, náladě, v jaké jsem právě teď...nerušte!".

Proto je černá, která není doopravdy barva, mocnou, nutno s ní tudíž zacházet obezřele. Vždyť kdo by chtěl vysílat zprávu, že si nepřeje nikoho poblíž ve chvílích splínu a smutku, když je tomu častokrát právě opačně?

9 Pierrette Pierrette | Web | 15. června 2012 v 11:25 | Reagovat

Nex: K obrázku budu ještě psát článek, je totiž z jedné uplně moc úžasné mangy! S tím písmem (v rubrikách) máš pravdu, to mě nenapadlo... škoda jen, že blog.cz má na výběr jen několik základních písem.

O černé to bylo dosti zajímavé počtení, děkuji za informace, tohle jsem nevěděla. Zajímavé.

10 Helius Helius | 19. června 2012 v 1:04 | Reagovat

Nejsem nějaký vášnivý stalker blogů ale občas si pár projdu projdu a při zamyšlení nad slovem Pierrette se mi vybavil ihned klaun a osoba zkryta pod touto přezdívkou jako by se přímo hlásila jako jeho družka je to velmi milá, tajemná a zajímavá přezdívka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.