Duben 2010

Bělinka

15. dubna 2010 v 21:47 Porcelánové dušičky
Ikona 2

Panenky vidím jako zvláštní bytosti - nejsou ani chladnou věcí, ovšem ani člověkem s vroucím srdcem. Jsou modelem člověka, blíží se k jeho obrazu, ovšem jejich těla jsou z chladného porcelánu. Dokáží však mluvit, mohou se hýbat, jejich duše pochází z kouzelného světa fantasie, světa ve kterém žily, když si s nimi hrály děti.

Jsou tak nádherné, zvláštní, tajemné...

Celý můj pokoj je plný panenek. Mám jich tam 30. Někdy mám pocit, že za mnou samy přijdou, z města vzdáleného desítky kilometrů zaklepou na dveře mého pokoje a poprosí o přístřeší a trochu lásky.

Tak jako ona.

Prostě jsem vešla do pokoje, a ona ležela na stole. Stará, biskvitová, zaprášená, špinavá, otlučená panenka. V šatech se zažranou špínou, pokryté prachem, obličej měla napůl smazaný. Škaredá stará panenka, se kterou by si už žádná holčička nechtěla hrát.

Byla zajisté starší než já sama, ve věku a ve stavu, kdy by dávno už měla umírat na smetišti. Ale místo toho přišla za mnou a ptala se, jestli je v pořádku, aby ještě chvíli mohla žít. Jestli jí to dovolím.

Když vidím zuboženou panenku, slyším ji křičet a plakat. Trhá mi to srdce, vždyť panenky by měly být nadpozemsky krásné, v krajkových šatičkách, křehké princezny ze světa fantasie... když vidím zuboženou panenku, vždy ji musím utěšit a říci jí, ať si vzpomene na časy, kdy byla krásná - a já jí její krásu dokáži vrátit.

Bělinka
Foto pod perexem


O jednom záhadném podniku...

7. dubna 2010 v 9:40 Střípky okamžiků
Ikona 3
Byli jste někdy ve Zlíně? Je to takové šedivé, hranaté a kovové město... chutná jako zrezlé železo, místo růží tam rostou vysokánské mohutné stromy (zvláště bez listí vypadají hodně strašidelně) a ať jdete kamkoli, v pozadí se až do nebe tyčí obrovské továrenské komíny.

To nejnepravděpodobnější město, kde byste hledali lolita obchůdek.

Tak jsem šla zase jednou z čajovny, cestou, kterou jsem šla snad již stokrát. Z výlohy jednoho obchodu na mě koukal roztomilý starodávný kočárek s krajkovou přikrývkou. Nepřekvapil mě nijak, vždyť takové kočárky často jako dekorace vídám v různých obchodech. Ale byl tak roztomilý a mé srdíčko zaplesalo. Snad on mě donutil se zastavit a podívat se blíže. Bylo už pozdní odpoledne, ve velikánských výlohách se odráželo zapadající slunce a ani jsem pořádně neviděla dovnitř. Na rožku onoho domu byla fotka krásné dívky - snad jako kdyby ji vystřihly z Gothic & Lolita Bible - v dlouhatánských rudých šatech, s krajkovým obojkem, a krásnou ozdobou ve vlasech. Musela jsem uznat, že jí to vskutku sluší - miluji gotický styl.

A co je to vlastně za obchod? Co tam prodávají?

Teprve teď jsem nakoukla dovnitř, musela jsem se skoro natisknout na sklo, abych tam přes odlesky slunce viděla. Bar, stolek s krásnými vyřezávanými starodávnými židličkami... a na nich něco černobílého. Potahy? Ne... Vždyť... vždyť to vypadá jako... široká Lolita sukně, černá, s třemi řadami bílých krajek. V pase s odepínací velkou mašlí.

Nevěřila jsem vlastním očím. Cítila jsem se jako ve snu. Jako ta lolitka, co se šla kouknout do sekáče a objevila tam šaty od Metamorphose. Jako ta lolitka, co zabloudila a narazila na kouzelný obchůdek...

Má zvědavost rostla o to více. Snažila jsem se podívat dovnitř, abych viděla více. Tapety byly starodávné, krásné hnědavé ornamenty... vyřezávaný nábytek. Barový pultík a na něm - porcelánová panenka. Věšák na kabáty, ovšem na něm nádherné zdobené dámské klobouky. Vypadalo to tak krásně, roztomile, starodávně... kdo by čekal takový kouzelný svět ukrytý v té škaredé, hranaté, obrovské kovové budově?

Na zemi byly rozložené stolky, snad jako kdyby se obchůdek teprve zařizoval. Je to zvláštní... tak často jsem tou ulicí již prošla a nikdy jsem si toho podniku nevšimla. Byla jsem tak slepá, nebo tu nikdy předtím nebyl?

Stále nevím, co si o něm myslet. Je to bar? Klub? Restaurace? Lolita obchod? Co tam dělala ta Lolita sukně? Snad je to kostým, v kterém prodávají? Snad je to zboží, které nabízejí? Asi budu mít nový oblíbený podnik, kam chodit na čaj či kávu... a snad si s majitelkou či majitelem budu rozumět. Někdo, kdo miluje Lolita šaty a porcelánové panenky - tak jako já - už se moc těším, až jej poznám! :)


(Pro Zlíňáky, co se chtějí přesvědčit na vlastní oči - je to v té ulici, jako když jdete z náměstí Míru do Dobré čajovny. Kolem divadla dál dozadu, ale na druhé straně ulice, než je divadlo ;))