Listopadové blouznění

9. prosince 2009 v 7:00 |  Střípky okamžiků
Takový krásný listopadový den. Takový typický listopadový den, kdy obloha je šedošedá, stromy téměř holé bez listí, teplota jen lehce nad nulou a spadané zlatavé listí roznáší silný vítr po celém městě. Šedé betonové ulice, šedé dlážděné chodníky, kovové šedé střechy zastávek a vysokánská šedá těla městkých lamp... vše teď hýří barvami vznášejících se oranžových, žlutých, hnědých listů... valí se na šedých ulicích, pletou se pod kola projíždějícím autům, vznáší se nahoru k nebi a přistávají na střechách trolejbusových zastávek.

V nádražním bufetu, u šedého pultu, který se monotónně táhne z jednoho konce místnosti na druhý, stojím a pojídám hrstku smažených žampionů s chlebem. Z okna vidím ulice velkého šedivého autobusového nádraží a pozoruji, jak listy tančí s opuštěným sáčkem od svačiny. Ve spirálách vyletí navrch, pak se pomalu snesou k zemi. Lidé prochází víry podzimního větru bez povšimnutí, zabráni do svých myšlenek. Nikdo z nich se neohlédne za tím nádherným baletním uměním jednoho prázdného sáčku.

Dojím svou skromnou porci a schovám zbytky chleba do tašky. U pultu si ještě na žízeň koupím jedno balení dětského fruka. Je pestře modré, s barevnou včelkou Májou a chutná po jablečné šťávě.

Procházím listopadovým nádražím, i přes barevné listy je všechno tak smutné a šedé. Lidé kolem v černých, šedých, tmavě šedých, zeleno šedých a světle šedých kabátech či bundách. Sama jsem oděna celá v černém a připadám si, jak sem dokonale zapadám, do toho monotónního šedého světa. Snad jen to fruko, co u toho popíjím je tak vesele barevné a bije do očí. Jediná pestrobarevná věc na celém velkoměstském nádraží. Snad jako kdyby jen děti měly nárok na barvičkový svět, a ti dospělí se museli spokojit už jen s dvěma sty padesáti odstíny šedé.

Z obchodu vietnamského občerstvení páchne přepálené zvířecí maso. Na těžkých betonových zdech bývalé tržnice trčí ostnané dráty. Na každém z třiceti nádražních sloupů visí vybledlý obrázek zákazu kouření. Kovová zábradlí mají již ošlou barvu a reznou. V dálce se tyčí továrenské komíny.

Ach, jak miluji své nádherné rodné město... žádné jiné nerozechvěje mé srdce stejnými tóny, žádné není tak šedavě melancholické, tak betonově chladné a žádnému nesluší zlatavé listopadové listí tak moc jako Zlínu, když ladí s rezavými lampami a starými zděnými továrnami...
 


Komentáře

1 Pepča Pepča | 9. prosince 2009 v 10:42 | Reagovat

Tyhle pocity znám moc dobře :) Přemýšlím stejně, když jdu Zlínem ať už spěchám nebo jdu pomalu~ Joo není nad náš melancholický Zlín ♥ Napsala jsi to krásně ♥

2 JAm JAm | E-mail | 9. prosince 2009 v 12:59 | Reagovat

kráááása.....píšeš tak ěkně snově...

3 Danielle Danielle | Web | 9. prosince 2009 v 19:13 | Reagovat

To je zase jednou tak nádherný článek... *_*

4 Alice-chan Alice-chan | Web | 9. prosince 2009 v 22:44 | Reagovat

Zlín je úžasné město. Perfektně se ti podařilo vystihnout tu atmosféru.

5 Lucy Lucy | 10. prosince 2009 v 2:27 | Reagovat

Krásně  napsané, Pet. Úplně  to vidím...:) Myslím, že  atmosféru  jsi  vystihla krásně, i  když  nejsem ze Zlína, tak  se to  četlo  moc pěkně..

6 Haru Haru | E-mail | Web | 10. prosince 2009 v 17:18 | Reagovat

Krásná melancholická podzimní scéna, kterou jsi vystihla naprosto úžasně. ^^ Těším se, až se do Zlína někdy dostanu. :3

7 katy katy | Web | 10. prosince 2009 v 19:32 | Reagovat

Díky Londýnu a Zlínu jsem začala psát XD

ale k tématu - Zlín je přesně takový, jaký jsi ho popsala, snažila jsem se o to mnohokrát, ale nějak jsem dokázala vystihnout jen ten nový, moderní zlín a ne tu "zašlou slávu" zrezlost, šedost a podzimní melanchonii (a přitom se mi podzim píše moc dobře)
úžasně napsáno... opravdu krásně

8 Hikaru Hikaru | 14. prosince 2009 v 0:33 | Reagovat

<3 Moc hezky napsané <3.

Musím někoho dokopat, aby se mnou šel někdy na procházku XD.

9 kk kk | E-mail | Web | 19. prosince 2009 v 16:40 | Reagovat

Krásný článek, milá Pet!

10 Vendy Vendy | Web | 31. prosince 2009 v 10:08 | Reagovat

Pěkné Zlínské pozastavení... perfektně vystihnutá atmosféra šedých listopadových dní, to nádraží vidím před očima, jako bys je vymalovala. A tu poslední větu si představuji před očima jako černobílou fotografii, potemnělé uličky s mlhavým světlem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.