Prosinec 2009

Vánoce roku 2009

29. prosince 2009 v 11:03 Má klec z růží
Tak jaké byly vaše Vánoce 2009? Ty moje byly krásné, i když když se ničím výrazně nelišily od let minulých. Mám tu pro vás nakouknutí do mého vánočního světa...
Vstupte
(fotky pod perexem)


Pohádkové setkání

14. prosince 2009 v 10:25 Má klec z růží
Ráda bych vás pozvala na akci, kterou pořádám začátkem ledna v Olomouci!



Listopadové blouznění

9. prosince 2009 v 7:00 Střípky okamžiků
Takový krásný listopadový den. Takový typický listopadový den, kdy obloha je šedošedá, stromy téměř holé bez listí, teplota jen lehce nad nulou a spadané zlatavé listí roznáší silný vítr po celém městě. Šedé betonové ulice, šedé dlážděné chodníky, kovové šedé střechy zastávek a vysokánská šedá těla městkých lamp... vše teď hýří barvami vznášejících se oranžových, žlutých, hnědých listů... valí se na šedých ulicích, pletou se pod kola projíždějícím autům, vznáší se nahoru k nebi a přistávají na střechách trolejbusových zastávek.

V nádražním bufetu, u šedého pultu, který se monotónně táhne z jednoho konce místnosti na druhý, stojím a pojídám hrstku smažených žampionů s chlebem. Z okna vidím ulice velkého šedivého autobusového nádraží a pozoruji, jak listy tančí s opuštěným sáčkem od svačiny. Ve spirálách vyletí navrch, pak se pomalu snesou k zemi. Lidé prochází víry podzimního větru bez povšimnutí, zabráni do svých myšlenek. Nikdo z nich se neohlédne za tím nádherným baletním uměním jednoho prázdného sáčku.

Dojím svou skromnou porci a schovám zbytky chleba do tašky. U pultu si ještě na žízeň koupím jedno balení dětského fruka. Je pestře modré, s barevnou včelkou Májou a chutná po jablečné šťávě.

Procházím listopadovým nádražím, i přes barevné listy je všechno tak smutné a šedé. Lidé kolem v černých, šedých, tmavě šedých, zeleno šedých a světle šedých kabátech či bundách. Sama jsem oděna celá v černém a připadám si, jak sem dokonale zapadám, do toho monotónního šedého světa. Snad jen to fruko, co u toho popíjím je tak vesele barevné a bije do očí. Jediná pestrobarevná věc na celém velkoměstském nádraží. Snad jako kdyby jen děti měly nárok na barvičkový svět, a ti dospělí se museli spokojit už jen s dvěma sty padesáti odstíny šedé.

Z obchodu vietnamského občerstvení páchne přepálené zvířecí maso. Na těžkých betonových zdech bývalé tržnice trčí ostnané dráty. Na každém z třiceti nádražních sloupů visí vybledlý obrázek zákazu kouření. Kovová zábradlí mají již ošlou barvu a reznou. V dálce se tyčí továrenské komíny.

Ach, jak miluji své nádherné rodné město... žádné jiné nerozechvěje mé srdce stejnými tóny, žádné není tak šedavě melancholické, tak betonově chladné a žádnému nesluší zlatavé listopadové listí tak moc jako Zlínu, když ladí s rezavými lampami a starými zděnými továrnami...

Vysněné šaty

5. prosince 2009 v 21:56 Krásné šaty

Představuji vám mé vysněné dokonalé nádherné šaty! Jsou značky Metamorphose. Jaká škoda, že jsou mi o několik čísel velké, takže si je nemůžu koupit... ale přesto jsem se rozhodla, že si ušiju repliku:) Proto prosím o pomoc, kdybyste někde viděli podobnou látku (modrou) dejte mi vědět! <3 Sladce se vám odměním... mmm... třeba pozváním do cukrárny :)



Co mě na nich tak uchvátilo? Výlev mého srdíčka a další fotky pod perexem ;)